ŽENA… MUŽ… STÍN / diskrétně erotické snění našich Matek, Otců, Dcer a Synů /
/ nejbližší reprízy: 21.3. a 3.4.2024 v Divadle Kámen. Více v programu /
/ Netradičně Archetypální vyprávění o (ne)Úplné Rodině /
/ Komplikovaně milostná Poezie izraelského Básníka Davida Avidana /
/ Nevinné Pohádky se Smutným Koncem /
/ Šťastný odchod traumatizované Ženy /
Pocta všem Stinným stránkám Mužsko / Ženské Existence v mnoha Rodinných podobách Ozdobená UPcyklovanými Šperky a Zrcadlem.
Námět / Zdeňka Brychtová
Scénář / Zdeňka Brychtová, Vladimir Benderski
Režie a dramaturgie / Vladimir Benderski, Zdeňka Brychtová
Scéna a kostýmy / Zaječí
Upcyklované rekvizity / Pavlína Pecko
Účinkují / Lucie Zachovalová, Marian Škorvaga, Martin Falář, Pavlína Pecko
/ Představení má 105 minut včetně přestávky /
/ Premiéra 26. dubna 2023 v Praze a 20. května 2023 v Karlových Varech /
/ Musím tedy konstatovat, že Zaječí vytvořili (slovy Umberta Eca) otevřené dílo. Já totiž spoustu věcí četl asi úplně obráceně. Je možné, že za leccos může apriorní rámec Junga, že jsem se tím přesunul ke státnicím, kde mi zase několik týdnů budou studentky povídat o archetypech v Pánovi prstenů. Obecně mi tato hra přišla mnohem míň surrealistická než Krajina Zaječí. To byla přímá cesta do nevědomí. Toto mi naopak přišlo hodně racionální. A jistěže s humorem. Viděl jsem spoustu ironie třeba v té redukci archetypů nebo genderových stereotypů, místo obhajoby tradiční rodiny s jednoznačně danými rolemi, mužskou dominancí, traumaty a legitimním zneužíváním mi to připadalo jako ironizace toho všeho – že ve správné rodině se pracuje, je jasné, kdo má kalhoty, kdo má být krásný, jaké jsou přechodové rituály… K tomu se hodil i Stín, který na mě působil ukázkově nebinárně, v podstatě jako mužsko-ženské propojení, o kterém psal už před stoletím kdekdo, nejen pak Jung. Významová otevřenost mě baví, to by mě zajímalo, co v tom ještě kdo vidí /
Miroslav Paulíček / sociolog / profesor / příležitostný autor a herec
/ Inscenace vznikla za podpory Státního fondu kultury ČR, Karlovarského kraje, Divadla Kámen a kolektivního nevědomí /
Krajina Zaječí / magická projížďka po nebi, kde vše končí a zároveň začíná /
/ nejbližší repríza: 25.4.2024 v Divadle Kámen. Více v programu /
Kdo je zajíc? Co symbolizuje? Co způsobuje? Co vyzařuje? Jak se zajíc obléká? Jak se chová? Co když zajíc zpívá, tančí nebo žehlí? A co když je zajíců víc?
/ O kolektivním nevědomí / O nesplněných snech / O životě a O smrti /
/ O touze po vyčištění duševního prostoru / O magické cestě z bodu A do bodu A /
Možná je to surrealismus, retro-surrealismus, sen, rituál. Vše ve stínu soudobé vážné hudby / J. Pták / A. Macháčková / A. Pärt.
Námět / Zdeňka Brychtová, Vladimir Benderski, Lenka Chadimová, Lucie Zachovalová
Scénář a režie / Zdeňka Brychtová, Vladimir Benderski a kolektiv
Scéna a kostýmy / Zaječí
Hudba / Jan Pták, Adéla Macháčková
Pohybová spolupráce/ Johana Panenková
Účinkují / Lenka Chadimová, Lucie Zachovalová, Marian Škorvaga, Jan Pták, Adéla Macháčková
/ Představení má 75 minut bez přestávky /
/ Premiéra 11. října 2022 v Praze /
/ Ano, člověk musí kolem sebe uklidit bordel, který nadělá svými předsudky a nároky a
požadavky a i bezradností. Ano, zmačkaná životní období se jen tak snadno nevyžehlí. A ano, utéct od toho všeho jako zajíc taky nejde. Houslistka byla skvělá, i to spočinutí při závěrečném minikoncertě. Mimochodem, v divokém porostu za mým panelákem, na východní straně, kam nevedou okna bytu, v té krajině mezi divočinou a betonovou civilizací, zajíc žije a někdy večer, když jdu domů, na mě kouká z pěšiny. Psi, kterých je na sídlišti spousta, mu zjevně nevadí /
Alena Zemančíková / spisovatelka / dramaturgyně ČRo
/ Inscenace vznikla za podpory Státního fondu kultury, Divadla Kámen a kolektivního nevědomí /